Arakain - Hibernatus

Puvodní chlad
prohrává souboj s vedomím
cítím teplo, jak do zil proniká
Svetlo a cit
neznámy hlasy medovy
cizí ruka ted se me dotyká

Tak budu zít
uz je to hotovy
první pohled, dojmy se zalykám
Cí je to svet
kdo na otázky odpoví
po sto letech se tezko privyká

Dál smysl mi uniká
spousty vecí, které chápat nedovedu
Dál mi jejich smysl uniká
dlouhej cas jsem strávil v kusu ledu

To století
má na svedomí spoustu zmen
vzdycky novy neco zas objevím
V lidech je klid
všichni zárí jak diadém marne cekám na strachu projevy

Jsem primitiv
a tenhle svet snad sen
zvíre ve mne pak náhle poleví
Dali mi mat
to dobré uvnitr musí ven
lepší stránka se vzdycky projeví

Dál smysl mi uniká...
...spoustu let jsem strávil v kusu ledu

Co je dobry a špatny
co se v penezích pocítá
co se smí a co nesmí
tady nikdo mi neríká
po sto letech v ledu...

Co je barva tvy kuze
co se na papír povolí
co se nahlas ríct muze
tady nikoho nebolí
po sto letech v ledu...