S jednou krabicí celej zivot svuj,
v knize jenom tecka na konci vety k tomu,
pred zrcadlící krivou stenou stuj.
Kam smeruješ ted a proc? Kam patríš, komu?
Zmet citu a bolu,
tak jako leporelo,
pak trochu alkoholu,
aby to nebolelo.
Zustal sám, bloudí v prapodivnym svete,
nevidí proc má
dedictví pouhy s lebkou na vinete,
nevinny a sám.
Dverma prásknout, nikdy neotevrít,
tak jak vlce zustat sám sobe pánem domu,
ucpat uši tmou, všemu neuverit,
kdyz by ríkal tvuj strach: "Znám", tak vzepri se tomu
Zmet citu a bolu,
tak jako leporelo,
pak trochu alkoholu,
aby to nebolelo.
Zustal sám, bloudí v prapodivnym svete,
nevidí proc má
dedictví pouhy s lebkou na vinete,
nevinny a sám.
Sedni k nám, príteli cizí,
na pár chvil bud náš host,
sedni k nám, prízraky zmizí,
na pár chvil, jen dnešní noc.
Zmet citu a bolu,
tak jako leporelo,
pak trochu alkoholu,
aby to nebolelo.
Zustal sám, bloudí v prapodivnym svete,
nevidí proc má
dedictví pouhy s lebkou na vinete,
nevinny a sám.
Zustal sám, bloudí v prapodivnym svete,
nevidí proc má
dedictví pouhy s lebkou na vinete,
nevinny a sám.