Arakain - Postavy Z Obrazu

Na konci mesta ten starej dum
jak odedávna smutne prázdnej by tu stál
A v nem ty místa prošvihlejch dnu
ve spletích pavucin jen prach na vítr cekal

Vnímám prouzek svetla jako mecem by tu po mne sjel
To z obrazu v zári jak procesí davy postav na me mírí
Sbírám kousek odvahy jak ubránit se hrozbe tel
Krev zbíhá mi z tvárí jak sloup rázem v zem sem zkamenel

Dávno se ríká ten starej dum
Se smutnym hájemstvím si vzal co nekdo vzyval
povery míchaj sta bludnejch snu
Kam pamet sáhne tuhle dávnou povest skryvá

Vnímám prouzek svetla jako mecem by tu po mne sjel
To z obrazu v zári jak procesí davy postav na me mírí
Sbírám kousek odvahy jak ubránit se hrozbe tel
Krev zbíhá mi z tvárí jak sloup rázem v zem sem zkamenel
ve snách jak tápu tmou
jak zkouším únik najít
kam sáhnu pár rukou
snad touzím vubec nebyt

Vnímám prouzek svetla jako mecem by tu po mne sjel
To z obrazu v zári jak procesí davy postav na me mírí
Sbírám kousek odvahy jak ubránit se hrozbe tel
Krev zbíhá mi z tvárí jak sloup rázem v zem sem zkamenel

Vnímám prouzek svetla coby paprsek tu po mne sjel
To z obrazu v zári jak procesí davy postav kolem vírí
sbíhám klouzu po schodech a snazím se probít se ven
dav vlácí me zpátky jsem prízrak naveky do obrazu uveznen

Vnímám prouzek svetla jako mecem by tu po mne sjel
To z obrazu v zári jak procesí davy postav na me mírí
Sbírám kousek odvahy jak ubránit se hrozbe tel
Krev zbíhá mi z tvárí jak sloup rázem v zem sem zkamenel