Naše bohatá pole se změnila v hřbitovy
Tisíce šivých v mrtvé
Ačkoliv jsme bojovali statečně
Byli jsem těšce porašeni
Třpytivé potůčky se naplnily krví
Kdyš naši vojáci umírali
Ti, co přešili, v zármutku
Ukládají mrtvé do hrobů
Má země, tvá svoboda umírá
Naše svobodo, vrátíš se vůbec někdy?
Lid královny Abigail se zatvrdil ve svém chmurném osudu, zoufalství nad nespravedlností osudu bylo vystřídáno hněvem a nenávistí k útočníkům.
Druhdy pošlapaný, znemošněný národ pozvedá hlavu, aby získal zpět svou hrdost, svobodu ... "a spravedlnost pro všechny!!!"